Dovolená aneb Každý musí někdy vypnout

19. července 2015 v 19:10 | Mitsuki |  Úvahy
Nejradši bych tento článek plácla do rubriky Běžecký deníček, Úvahy a Citových výlevy naráz, ale nějak to nejde. Takže se bude jednat o jakousi reportáž, líčení, zamyšlení, skoro esej o tom, jak každý potřebuje odpočívat a nevyčítat si, že zrovna teďka pár dní nic nebude dělat.



Já mám s tímto problém, nepovažuju se zrovna za workoholika, ale ostatní to o mě občas říkají. Od jisté doby se řídím hesly Co můžeš udělat teď, neodkládej na zítra; Co tě nezabije, to tě posílí a Je lepší rychle shořet než pomalu vyhasnout. Ale teď, když jaksi nemám co dělat, jsem prožívala nudu ve svém pokoji, dokud mě mamka s tetou nevytáhly na dovolenou k rybníku v obci Suchý, kam jsme jezdili už odmalička.

A bylo to parádní, stačilo jen vypnout v okamžicích, kdy moje opečovávatelky začaly rozebírat sousedovic móresy či jiné velmi podstatné věci, nechat se obsluhovat, hongat nohama a číst knížku. Možná mi během této doby došlo zase pár věcí, jako jak že se mám vys*at na to, že ostatní jezdí na dovolenou a brigády do Ameriky, že mám špeky a že jsem neuvěřitelně urejpaná a z každýho si dělám jenom srandu, takže se mnou asi nikdo nevydrží (och, moje tetička a maminka to ty dva dny vydržely).

Prostě, ten ráj bez wifi a počítače! Lidi, zkuste to. Doma to strašně láká, pořád se připojovat, facebookovat, googlovat a kdesi cosi, ale když prostě vypadnete někam, kde ten internet není, najednou jakoby byste objevili skoro jiný svět :-D

Ehm, takže moje zápisky, když jsem se flákala (ze čtení Stephena Kinga mě nějak chytla spisovatelská nálada, ale bohužel jsem lenoch, takže nedokážu svoje myšlenky často dotáhnout do konce, vyšperkovat no a obecně to většinou stojí za houby ten můj "um"):

Na dovolené

Nemám ráda, když jsem sama, Obvykle. Nemám ráda, když jsem sama doma v pokoji, znova a znova se přihlašuju na facebook a podvědomě snad čekám, až mi JM (IDOL) vyzná v chatovém okýnku lásku. Ale teď jsem sama a přesto se cítím hezky. Je to osvobozujícíc pocit, není tu wifi, žadný počítač. Stromy stojí klidně a nehnutě, a to se ještě před chvílí zmučeně skláněly pod poryvy větru.

Toto místo mohu zdokumentovat třeba stovkou snímků, ale nikdy nezachytím vůni lesa a klid, který vyvolává větřík čechrající moje vlasy.

No a pár fotek z mého flákání :-)


Flákání u vody
Nepřiznám tu fotku z obrovským hrnkem kávy, vždycky jsem se divila, jak si někdo v horku může zapálit no ale že v třicítkách vypiju horkou kávu by mě nenapadlo, hold bez té kávy bych se do té chatky nedobehala...



Běhání lesem
Bylo to krásný, ale když máte rozečtenou hororovou knížku, nechoďe běhat do lesa...



Když prostě při nočním čtení potřebujete to světlo blíž...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama