(1) Jak to začalo

25. dubna 2015 v 13:53 | Mitsuki |  Běžecký deníček
Och, první kapitola mého běžeckého deníčku! Ano, chci začít úplně novou rubriku o běhání, joggingu a ovšem, co s tím souvisí. Bohužel tato kapitola nezaznamenává můj první samostatný dobrovolný opravdový výběh. Takže nepočítám lítání po hřišti, když mi bylo pět, nenáviděné tělocvikové běhání nebo ty chabé pokusy okolo 14. roku, kdy jsem vyběhla z domu, rychlý začátek, rychlý konec. Dneska běhám, protože mě to baví, asi mnohem raději kvůli tomu pocitu, když běžím, ani to nejde popsat.... Rozhodně si myslím, že běhání jen kvůli dobré postavě je nedostatečná motivace...ze začátku je to dobrý cíl, ale dlouhodbě to moc nefunguje, alespoň u mě ne. Běhání jsem si musela zamilovat.



Jo, pamatuju si to. Bylo tehdy horko, léto v nejlepším. Poprvé jsem vyběhla někdy okolo páté, šesté hodiny, což byla málem moje smrt, protože jsem se málem vedrem roztekla na silnici. No tehdy to možná bylo ještě střídání běhu s chůzí. Vlastně ani teď nemůžu říct, že bych byla nějaký výkonný běžec, vlastně jsem takový ten rychlochůzošnek. Nicméně, tehdy jsem vyběhla ještě asi dvakrát a to byly veškeré běžecké aktivity oné sezóny. Vlastně teď nevím, jestli to bylo někdy před rokem a půl nebo dokonce před dvěma...ale pak už jen z mysli vylovím, jak jsem si byla párkrát zaběhat před maturitou. A po maturitě to přišlo.

Moje první dlouhé výběhy. Nejdřív jsem zvládala tak tři kilometry, pak pět, až jsem nakonec pokořila i desítku. Byl to krásný pocit. Běhání při východu slunce...prostě nádhera. Než přišel prvák na medině a zima a něběhání. Ovšem teď je to zase tady. Běhám každý víkend a už v pátek mě svrbí nohy a nevydržím doma sedět na zadku, když venku zapadá sluníčko.



Fotka po první desítce

Dřív jsem běhávala hodně po silnici, teďka preferuju polní cesty. Okolo luk a polí je to krásnější výhled. Pokochejte se sami ;-)







Nejlepší je, když už vás bolí nohy nebo nestačíte s dechem, ale přesto víte, že můžete pokračovat. Stačí jen zvolnit tempo, uklidnit se. Jak jednou zaběhnete větší trasu bez ustání, víte, že to zvládnete i podruhé a pak se dostanete do fáze, kdy běžíte a prostě si nedovete představit, že byste zastavili.

Každý má nějaké začátky a toto jsou ty moje. Chtěla bych přispívat vším možným, co mě s běháním spojuje. Hudbou, kterou poslouchám, panoramaty, co nafotím, myšlenkami, co mě napadají....Pro dnešek je to ale asi vše, tak přeju krásný víkend a běhu zdar ;-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Ronnie | Web | 26. dubna 2015 v 11:56 | Reagovat

Teda tak to máš můj velkej obdiv! :) Uběhnout 10 kilometrů...to seš dobrá! Já mám co dělat s 1 km, natož s 10 :D

2 Mitsuki Mitsuki | Web | 26. dubna 2015 v 12:05 | Reagovat

No já jsem původně nikdy nevěřila, že bych to zvládla, ale postupem času to přišlo samo :-D Chce to jenom trénovat, ale hlavně tak, aby to člověka bavilo :-) Dneska třeba běhám standardně 3 km při jednom výběhu - stačí mi to, provětrám se a zároveň nějak extra nevysílím ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama