Duben 2015

Melodie týdne - Buďme, říká Tomáš Klus.

26. dubna 2015 v 20:58 | Mitsuki |  Melodie týdne
Někde jsem slyšela, že ženy mnohem více přemýšlejí své podstatě, o smyslu existence a svého konání i o budoucnosti, mnohem častěji než muži. Čím to? Chtěla bych být chlap :-D Jak jsem si tak běžela krajinkou venku, naštvaná z nemálo věcí, začala hrát tato písnička (Jsem - Tomáš Klus) a prostě mi zlepšila náladu. To je na hudbě to skvělé. Vždycky, když chcete spravit náladu, tak vám ji spraví. Tak nepřemýšlejte zbytečně o blbostech, prostě budťe. A nekoukejte moc na seriály! :-D


(1) Jak to začalo

25. dubna 2015 v 13:53 | Mitsuki |  Běžecký deníček
Och, první kapitola mého běžeckého deníčku! Ano, chci začít úplně novou rubriku o běhání, joggingu a ovšem, co s tím souvisí. Bohužel tato kapitola nezaznamenává můj první samostatný dobrovolný opravdový výběh. Takže nepočítám lítání po hřišti, když mi bylo pět, nenáviděné tělocvikové běhání nebo ty chabé pokusy okolo 14. roku, kdy jsem vyběhla z domu, rychlý začátek, rychlý konec. Dneska běhám, protože mě to baví, asi mnohem raději kvůli tomu pocitu, když běžím, ani to nejde popsat.... Rozhodně si myslím, že běhání jen kvůli dobré postavě je nedostatečná motivace...ze začátku je to dobrý cíl, ale dlouhodbě to moc nefunguje, alespoň u mě ne. Běhání jsem si musela zamilovat.

Melodie týdne - Soundtrack z filmu Ranhojič

19. dubna 2015 v 21:21 | Mitsuki |  Melodie týdne
Tak jsem se dnes válela v učení, přišel podvečer a na mě padla myšlenka "Že bych si šla zaběhat? Ale né, mám toho hodně a venku je beztak zima...." Tak jsem zůstala sedět u stolu v knížkách a najednou mi hlavě začala hrát překrásná hudba z filmu Ranhojič (tento film má stejnojmennou knižní předlohu, čtěte více zde) Krásně se tu v necelých devíti minutách vyjímá nádech Blízkého východu A tak jsem vystřelila z domu a jak krásně se mi u toho venku běhalo ;-)


Jen se smějte - je to zdravé!

18. dubna 2015 v 20:52 | Mitsuki |  Tělo
Chacha-chichi-chocho-cheche. Kdo viděl Šíleně smutnou princeznu, hned pozná úvodní hlášku a vybaví si, že celá tato pohádka, ačkoliv nese v názvu něco o šíleném smutku, je jedno velké veselí. Smích. Dovede si představit, co by se stalo s člověkem, kdyby se nesmál? A jak vypadají lidé, kteří tento úkon mimckých svalů neprovádějí? Bez smíchu bychom na tom nebyli fyzicky ani duševně v pořádku... Sledování slovenské Partičky pořád a pořád dokola a následné studium svalů hlavy mě přivedlo až k napsání nového článku o tak geniální věci, jako je lidský řehot, chechtání, tlemení - zkrátka smích.

Já jsem medik, ty nejsi medik.

18. dubna 2015 v 16:13 | Mitsuki |  Já medička
Věčné a velmi ožehavé téma. Vztah mezi studenty medicíny a ostatními vysokoškoláky, od právníků až po FTK studenty. Od včerejšího večera mě trápí myšlenky ohledně tohoto tématu. Bavila jsem se totiž s kamarádkou a stalo se, že ze mě zase bezmyšlenkovitě vypadla poznámka typu "My chudáci my medici toho máme hodně, ostatní studenti by si vůbec neměli na nic stěžovat." Ve skutečnosti jsem to tak ani nemyslela, pravdou je, že se spolužačkami si mezi sebou často děláme legraci, že naučit se z týdne na týden stostránkové téma v našem oboru je nic oproti nárokům ostatních fakult, které vyžadují, aby se například student tělovýchovy věnoval slovíčkám z angličtiny maximálně 20 minut denně. A přestože toto zní jako velká ironie, je to vlastně holá pravda :-)