My a smrt

22. ledna 2015 v 23:37 | Mitsuki |  Úvahy
Dodnes nevím, jestli věřím v boha (stejně jako nevím, jestli psát toto slovo s velkým nebo malým b.) A nevím, jestli je mi to líto, jestli se stydím nebo chodím po světě s nálpekou ATEISTA na čele a pyšním se svou svobodnou duší bez závazků k nějaké víře. Ale v tento moment je mi to asi líto...vždyť ti, co věří, ať už v cokoliv, nacházejí jakýsi klid a útěchu. Už nějakou dobu přemýšlím o svém smyslu života. Ale jsou to pouhé útržky. Když se zadívám na svou babičku, když procházím kolem úplně cizího člověka, když vidím padat listí ze stromů nebo když pozoruji tikající hodiny. Životy nás všech směřují k jednomu jedinému cíli a tím je smrt. A právě jí věnuji tento článek.



Často mě přepadají chvíle, kdy si uvědomím, že tu jednou nebudu. Přemýšlím o přechodu ze svého bytí do nebytí. Pak mi napadne - zemřou mí nejbližší - a mně se začnou hrnout slzy do očí. Je to žalem z této představy a zároveň šokem. A divím se tomu šoku, protože jsem se rozhodla studovat lékařství, kde je smrt v podstatě součástí oboru.

A dnes, když jsem na tyto úvahy trochu pozapomněla, protože už druhým dnem doma čekám na výsledky zkoušky, pohroužena po dlouhé době do čtení (mimochodem do naprosto úžasné knihy Ranhojič od Noaha Gordona) jsem prošla kolem televize a zahlédla dokument o ní. O smrti.

Mluvilo se zde o tom, že smrt je v dnešní době v podstatě tabu. A mně to v tu chvíli došlo - proč jsem byla tak šokovaná. Všichni máme prostě chytré mobilní telefony, nejrychlejší internet, výkonné počítače, superelektrospotřebiče, auta, je důležité, kdy nám přijde další výplata, abychom si mohli koupit tamten kabát, co jsme viděli ve výloze, příští měsíc vyjde ten a ten film, bude ta a ta písemka, chystáme se tam a tam na dovolenou. Všeho je moc, všechno je rychlé a život rychle ubíhá. O smrti se skoro nemluví. Jen tam vzadu někde v hloubi mysli víme, že přijde. Ale zapíráme si to. Nechceme na to myslet. Vždyť ten zákusek, co právě jíme, chutná tak báječně, proč si kazit potěšení něčím ošklivým, jako je smrt?

Takže na smrt nemyslíme, nijak se na ni nepřipravujeme a považujeme ji za něco zlého a špatného. Asi nejhorší přístup, jaký k ní můžeme zaujmout, ne? Pokud přece jen někteří z vás zažili rozchod s partnerem a myslím tím, že vás on opustil a vy jste se s tím museli vyrovnat. Co jste cítili? Šok, vztek, lítost. Nakonec smíření, bylo to vlastně dobře, že mě nechal, snad je teď někde šťastný, i já začnu znovu...není to podobné, jako když někdo umře? Jenže je tu rozdíl, když někdo blízký zemře, tak většinou zcela nedobrovolně. A naší chabou a smutnou, leč výhodou je, že o tom víme. Protože všichni jednou umřeme. Tak proč na to schválně zapomínáme, nemyslíme na to, nepřipravujeme se na to? Proč se se svými blízkými hádáme a nevážíme si jejich přítomnosti a zároveň sebe, protože jednou budou ti dotyční přežívat pouze v nás. A to jak moc v nás budou setrvávat závisí jen na naší síle.

V některých současných kulturách (myslím, že v dokumentu mluvili o kmenu v Papui-Nové Guinei) po smrti své předky zachovávají a přenchávají je ve svých příbytcích, promlouvají k nim a čtou pohádky. Překvapuje mě schopnost těch lidí, vidět kostru nějakého svého dědečku a usmívat se na ni, vzpomínat na toho člověka jako by tu s nimi pořád byl. Bez žalu. S úctou k němu i ke smrti, která ho s sebou odvedla.

Český vědec britského původu Michael Londesborough velmi zajímavě popsal naše bytí. Jsme vlastně miliony let staří. Tedy molekuly, které nás tvoří. A za pár let zase změní podle 2. termodynamického zákona podobu v oxid uhličitý a vodu. Není hezké si tohle představit? Že naše tělo se stane součástí koloběhu života, velkého chemického řetězce? Prach jsi a v prach se obrátíš...

Pokud tedy nemáme víru v žádné náboženství, vytvořme si alespoň víru ve smrt jako součást našich životů. Tak, jako vnímáme naše narození, vnímejme i přirozenost smrti. Já se jí pořád bojím. Ale od dnešního večera se alespoň pokusím pozměnit přístup k ní, protože to může pomoci v životě užívat si maličkostí, každého dne, více jednat srdcem, více žít a pak také stejně tak i umřít.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama