El médico - Ranhojič

24. ledna 2015 v 20:56 | Mitsuki |  Zaujalo mě
" I kdybys studoval medicínu několik lidských životů, přijdou k tobě lidé, jejichž nemoci ti zůstanou záhadou. Trýzeň, o které mluvíš, je neoddělitelnou součástí lékařské profese a musíš se s ní naučit žít."
Tak promluvil židovský lékař na straně 172 v knize Ranhojič od Noaha Gordona. Tento skoro sedmisetstránkový příběh jsem zhltala za pět dní. Z převážné většiny je pouze fikcí, ale zakládá se na existenci jednoho velmi významného člověka - člověka důležitého pro lékařskou vědu a umění. Jmenuje se Avicenna. Ale tato kniha nevypráví jen o něm. Přestože její příběh je fantastický a napínavý, odnáším si z něj víc než jen vzpomínku na večery (v mém případě spíše dny), kdy jsem se nenudila pod svitem lampy.



Kdysi dávno, bylo tomu v 11. století n. l., kdy se svět zmítal ve středověké neznalosti, žil na Východě ve městě Isfahán moudrý učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec a lékař zvaný Ibn Síná Abú Alí al-Husajn Ibn Abdalláh - Avicenna. Tento člověk, který sloužil u dvora muslimského šáha Alá-uddaula Kakavajha, je považován za otce moderní medicíny. Toto je pravdivé jádro knihy. Ale na opačném konci světa, podle knihy, žil Angličan Robert Jeremy Cole, mladý ranhojič a bradýř, který zatoužil naučit se lékařské vědě a uzdravovat nemocné. Putoval za proslulým Avicennou a skutečně se stal hakímem (lékařem).

Nepíšu tento článek, abych vám prozradila příběh knihy. Chci jen vytyčit několik slov, myšlenek a obrazů, které mi utkvěly v paměti po četbě a shlédnutí stejnojmenného filmu Ranhojič.

CHOROBY

Přestože jsme se přenesli o pár stovek let dříve, lidé trpěli stejnými zdravotními potížemi jako my dnes.

Šedý zákal

"Dokázal bych vám odstranit kataraktu a odříznout nepropustné oční čočky," řekl konečně. "Už jsem takovou operaci dělal, ale musíte být schopen vydržet velikou bolest."
"Bolest mi nevadí," špitl slepec.
***
"Přivázali mě k židli za ruce i za nohy. Pevné obvazy se mi zařezávaly do hlavy a poutaly ji k vysokému opěradlu. Dali mi vypít pěkných pár pohárů, byl jsem téměř omámený alkoholem. Potom mi dali na víčka malé háčky a asistenti je drželi tak, že jsem nemohl zavřít oči."
***
"Bylo to se mnou tak zlé, že jsem pouze mlhavě viděl to co bylo přímo přede mnou. Najednou jsem viděl Merlinovu ruku. Držela nůž, který se zvětšoval, jak se přibližoval k mému oku. Potom do něj zařízl.
Tou bolestí jsem okamžitě vystřízlivěl! Byl jsem si jist, že místo aby mi pouze odstranil zákal, vyřízl mi celé oko. Ječel jsem na něj a zapřísahal ho, aby toho nechal. Když pokračoval v operaci, zasypal jsem ho kletbami a křikem, že jsem konečně pochopil, jak jeho prokletý národ mohl zavraždit našeho nejsvětějšího Pána, Ježíše Krista.
Když zařízl do druhého oka, bolestí jsem ztratil vědomí. Probudil jsem se v naprosté tmě se zavázanýma očima a dva týdny jsem hrozně trpěl, ale nakonec jsem viděl jako už dávno předtím ne."


Apendicitida

"Co možná nejjemněji použil Robert konečků prstů, aby určil okraje bolestivého místa - od pupku přes pravou polovinu břicha, přičemž litoval bolesti, kterou přitom působil pacientovi každým stlačením břicha. Nakonec Bilála otočil a spatřil červený podrážděný konečník."
"...Aleus Cornelius Celsus popsal tuhle zákeřnou nemoc ve svém díle. Nazývá se postranní, měli byste si to přečíst."


Rakovina

"Pocítil malátnost, slabost a neschopnost vykonávat ty nejprostší úkoly a povinnosti. Poprvé sám na sobě poznal příznaky akutní melancholie. -Protože všichni víme, že duše může tělu způsobit podivné a strašné věci.-
Později však zaznamenal jakési zvláštní vření v útrobách, stolici začal mít potřísněnou hleny, hnisem a krví, a tak požádal o lékařské vyšetření."


Je zatěžko uvěřit, že někdy existovala medícina jinak, než ji známe. Že každá domácnost neměla lékárničku s výbavou pro ošetření byť jednoduchých zranění, že neexistovaly nemocnice a doktoři a všem lidem nemohla být poskytnuta kvalitní lékařská péče. Že se zuby trhaly zrezivělými kleštěmi, že rány se zakrývaly směsí zvířecích výkalů, že se umíralo na chřipku a že ti, kdo se snažili o jakýkoliv pokrok, byli prohlášeni za kacíře a vražděni...


STUDIUM

Některé zážitky učedníků při studiu mi přišly úsměvné.

Nový učedník Rob spěchá do knihovny pro studijní materiál.
"Mám psát zprávu o ušních infekcích. Máte k tomu nějakou knihu?"
"Nahoře," ukazuje mu knihovník.
"Děkuji," učedník se vyšplhá ke skříňce, která je plná tlustých učebnic a svitků.
"Která se týká ušních infekcí?" Táže se zmatený Rob.
"Všechny," odpovídá knihovník.





Studenti se baví o kamarádovi, který právě skládá závěrečné zkoušky.
"Doufám, že to nebudou moc protahovat," řekl Mirdin.
"Karim není typ studenta, který vydrží dlouhé zkoušení."
"Já si nejsem jistý, jestli vydrží jakékoli zkoušení. Dneska ráno asi hodinu zvracel."



Pak oni samotní se mají připravit na zatěžkávající zkoušení.
Mirdin přikývl. "Za dva týdny?"
"Ano." Zmocnila se ho panika. "Nejsem na zkoušky připravený, Mirdine. Tys tu byl čtyři roky, a já jen tři. Opravdu nejsem ještě připravený."
Mirdin zapomněl na svou vlastní nervozitu a usmál se. "Ty jsi připravený. Byl jsi ranhojičem a všichni, kdo tě učili, pochopili, co v tobě je. Máme dva týdny na to, abychom spolu studovali, a potom půjdeme ke zkouškám."


A NA ZÁVĚR PÁR MOUDER...

"Netrápí vás, že toho tolik nevíme?"
"Ne. Naplňuje mě to úctou. Jak šedivý a únavný by byl svět bez tajemství."






"Robert popotáhl lůžko tak, aby chlapec na mullu neviděl. Ošetřovatel předtím položil na nízký stolek tři granátová jablka veliká jako míče, která představovala pacientovu večeři. Vzal je do rukou a žongloval jimi."
"...Mullá pořád seděl na zkřížených nohou a prozpěvoval modlitby z koránu. Očima přitom probodávala Roberta. Byl schopen se modlit i nenávidět najednou. Nepochybně si bude stěžovat, že ten Dimmí rušil svátost umírání, a Roberta napadlo, že v té zprávě jistě nebude ani zmínka o tom, že těsně před smrtí se chlapec pousmál."



"Aby ses stal hakímem, musíš si to zasloužit. Jestli to skutečně chceš, musís se během studia týrat, hledat každou příležitost, jak držet s ostatními krok a předčit je. Musíš se učit s neutuchající horlivostí - buď ti bude požehnáno, nebo budeš ztracen."


Autor Noah Gordon je americkým reportérem, redaktorem a nakladatelem lékařského časopisu. Pro tuto knihu si nastudoval anatomii člověka, ale i zvířat, medicínu a historii 11. století a vše od základů judaismu až po typy platidel ve středověku.

Když obvykle porovnávám film s knihou, rozčiluji se, o kolik filmaři připravili diváky, když snímek osekali a pozměnili. V tomto případě mi to ani nevadilo. Film byl krásný po umělecké stránce, doplněn hezkým scénářem, ale bylo to jako listovat obrázkovou knížkou s trochou textu. Kniha byla hlubší, prožila jsem s ní více času. Ale obojí mělo stejnou pointu, kterou na tomto díle oceňuji :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama