Bdím či sním? Spánková paralýza.

15. prosince 2014 v 19:18 | Mitsuki |  Zaujalo mě
Mitsuki je opět tady. Podzim minul, popitevky, zápočty za mnou a blíží se Vánoce - na které se konečně začala těšit, přestože se bude muset hodně šrotit - to je zase jiná kapitola...Mitsuki je zase tady a je to díky zážitku, který se jí přihodil dneska ráno. Jinak by byla zahrabaná v chemii, zaházená skriptama, výtiskama z přednášek a z jejího pokoje by se ozýval nářek. I když....ten se tam vlastně ozýval i tak. Ptáte se proč? Nic vám neříká slovní spojení v nadpisu Spánková paralýza? Já dodneška taky nevěděla, co to vůbec znamená...




Každé pondělí dojíždím do Olomouce brzo ráno, abych stíhala přednášky. Po celovíkendovém nocování je ale problém vstát ve 4 AM. Člověk je na nervy, že zas nic neumí a že se zase nevyspí. No a dneska se stalo, že jsem zaspala. A to krásně, ani jsem se pořádně nenasnídala, už jsem vyrazila do zimy a pak klimbat do autobusu a vlaku.

Vždycky když přijedu v pondělní ráno na byt, dám si ještě šlofíka, mám půlhoďky čas, než začne škola. Dneska jsem dorazila, spolubydlící se učila na zápočet, svítila, tak jsem sebou prostě švihla na postel, že nemusí zhasínat, ať se učí. Spaní se protáhlo na hodinku a něco, neb na biofyziku poslouchat něco o softwarech se mi nechtělo. A to byla chyba.

Usnula jsem. Hodně jsem se převalovala a tak se stalo, že jsem skončila v poloze na zádech, světlo mi vůbec nevadilo, ani jsem si nestínila rukama. Najednou jsem se probudila...bylo to divný. Probudila jsem se, ale vzhůru jsem nebyla. Vůbec jsem nemohla otevřít oči. A co hůř, nemohla jsem se vůbec pohnout. Jako by tento pocit byl sám o sobě málo nepříjemný, začalo mě něco táhnout směrem ke zdi u postele. Jako bych úplně padala z polštáře. Celé tělo mi brnělo, ale ne a ne s ním pohnout. I přes zavřené oči jsem měla pocit, že venku už úplně svítá, že slunce praží přes okna do našeho pokoje. Slyšela jsem kamarádku. Slyšela jsem, jak se hýbe, jak šustí papíry, všechno, co dělala. Byla vlastně mojí spásou, bůhví, jak dlouho bych v takovým stavu zůstala, chtělo se mi plakat, ale nešlo to. Byla jsem naprosto paralyzovaná.

Dobré zjištění bylo, že jsem mohla dýchat. Strachem a úzkosti se mi ale zrychlil. Zneužila jsem toho a snažila se dýchat hlasitěji a výrazněji. Asi to znělo jako nějaké zkuhrnání. A podařilo se. Za chvíli na mě kamarádka promluvila, stále jsem se nemohla pohnout, ale přistoupila ke mě a jemně se mnou zatřásla. Díky bohu jsem se probrala...

Po probuzení už jsem nechtěla víc spát. Myslela jsem, že to byl prostě jen nějaký hloupý zkrat, nějaký sen, nic víc. Po příchodu ze školy jsem ale začala googlit a světe div se, nejsem jediná, komu se něco podobného stalo, vlastně jsem na tom byla ještě dobře.

Jednalo se o tzv. spánkovou paralýzu.

"Paralýza nastává při usínání (hypnagogická) nebo při vzbouzení se (hypnopompická). Fyziologicky je tento stav spánkové obrny spojen s paralýzou, která přirozeně nastává během těch fází spánku, kdy máme sny (REM fáze - tzv. REM atonie). Náš mozek během REM fáze účinně funguje, ale tělo by mělo být ve spánku - tedy se nehýbat. Takováto atonie slouží k tomu, aby se naše "snové pohyby" nepřenášely na naše fyzické tělo, tedy abychom se během spánku nezranili. Když se v této fázi najednou probudíme, tak mozek se domnívá, že spíme, a tělo zůstane v paralýze."
(http://www.spektrumzdravi.cz/spankova-paralyza-dokaze-poradne-vydesit)

Přečetla jsem hodně článků, které napsali lidé, u nichž se tento stav objevil. Trpěli ale mnohem víc než já. Popisovali mnohem větší pocit úzkosti způsobený špatnou schopností dýchat, hučením v uších a také strachem, že v místnosti je někdo další, kdo jim chce ublížit. Někteří dokázali otevřít oči a viděli věci, které určitě nebyly příjemné. Okolo nich se nacházeli různé bytosti, které se člověku podobaly jen velmi málo, některé dokonce seděli na hrudníku dotyčných nebo se snažili dusit, rdousit, škrtit...

Všechny tyto výjevy jsou charakterizovány jako halucinace. Hučení je způsobeno velkou citlivostí pro vnímání vlastního těla - tepu, krevního oběhu. Někdo viděl dokonce temnou postavu a po probuzení zjistil, že se jedná pouze o stín kabátu apod.

Můžeme to ale nazvat halucinacemi? Na jednu stranu se člověk vlastně ještě nachází ve spánku, ve spánku se nám zdají sny, tak proč by ne? Je to ale velmi těžko uvěřitelné vzhledem k tomu, že lidé vnímají i to, co se skutečně děje kolem nich a že výjevy jsou tolik reálné.

Jako příčiny těchto stavů se uvádí únava, nepravidelný spánek, stres, vysoko vystlané polštáře,... Po pravdě všechno tohle odpovídá mé dnešní situaci. Mnoha lidem pomáhá uvědomit si, se jedná v podstatě o fyziologický stav, nebo se převalí na druhý bok.

Stejně mě ale tento stav nepřestává fascinovat (podobně jako lucidní snění, astrální cestování, hypnózy, klinická smrt....) Dočetla jsem se, že paralýzou trpěl například malíř Francisco Goya, což se značně odrazilo v jeho tvorbě (viz úvodní obrázek).

No, tak snad se mi bude dnes spát dobře, řekla bych, že by mohlo, protože to dnešní poflakování odpoledne budu muset dohnat studiem nočním a to pak budu spát, jako když mě do vody hodí. Leda že bych se probudila v paralýze, vedle mě stál docent Modrianský a ptal se mě na deriváty kyseliné uhličité. To by byla teprve opravdová hrůza!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama