Poslední strana

Pátek v 20:25 | Mitsuki |  Básničky


POSLEDNÍ STRANA sešitu...
 

Tiše

14. ledna 2018 v 14:11 | Mitsuki |  Básničky
Tiše, tiše
Pláče duše.
Rány jí tvrdnou, drolí se suše.

Tiše, tiše
pod krajkou sněhovou krajina dýše
halí tiché hadovy skrýše.

Tiše, tiše
bude zas den,
milý mi píše.
Bez nás i s námi
otevře nebeské výše.




5 věcí, které...

26. prosince 2017 v 21:35 | Mitsuki |  Úvahy
Kdysi jsem na nějakém blogu (Lúmennky?) narazila na seznam těchto 5 věcí, které člověk miluje, nesnáší, má na lidech rád, nemá na lidech rád, by si vzal na pustý ostrov, by si nakoupil, na sobě chtěl zlepšit, dělá jeho život šťastným. Musím uznat, že se jedná o zajímavé zamyšlení, zveřejňuju po nějaké době po sepsání, stále ještě sedí...tak uvidím, jak za pár let :-)
 


Pseudofejeton

14. dubna 2017 v 20:19 | Mitsuki |  Úvahy
Rok nic nenapsat na blog, to člověk musí být pořádně:
1) Pracovně vytížený
2) Unavený
3) O schopnost myslet a psát připravený
4) Líný.


Co se změnilo za ten rok? No, přijde mi, že nic moc. Ale možná se přece jen pár věcí najde.
Tzv. RychloČlánekAbySeNeřeklo, pokus o fejeton.

Melodie týdne - Video game

28. dubna 2016 v 15:33 | Mitsuki |  Melodie týdne
Melodie týdne je vlastně takový můj koutek, když se nějak cítím a potřebuju to vyjádřit hudbou. Chci to někam sdělit, ale vím, že když to vyvěsím na facebook, zůstane můj pocit možná bez povšimnutí a možná jen s povrchním lajkem. Ale tady zůstane jako vzpomínka.

O sexu odborně

14. dubna 2016 v 11:17 | Mitsuki |  Tělo
Jakožto poctivě se flákající student 2. ročníku LF UPOL letního semestru, jsem se rozhodla, že když už jsem se aspoň dokopala k pročítání učebnice fyziologie, dokopu se i k sepsání článečku o nemravnostech (moc "práce" mi to nedá, jedná se spíš o zvlástní odrůdu prokrastinace.) Co jsme o sexu možná nevěděli a co může změnit náš pohled na něj či na způsob selekce svého partnera?

(5) MUDr. Tomáš Papajík o kávě

7. dubna 2016 v 21:27 | Mitsuki |  O kávě
Nedávno jsem se zúčastnila přednášky pana doktora Tomáše Papajíka, přednosty hemato-onokologické kliniky v Olomouci, kde jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí (i když hodně informací se kryje už s mým článkem (1) O kávě- kde se vzala, tu se vzala - hlavně z toho historického hlediska), o které bych se s vámi chtěla podělit. Přednáška se jmenovala Káva jako nápoj a lék, což už samo o sobě napovídá, jak na ni pan doktor nahlíží. Povídání se konalo v rámci komunitní organizace Medicafe, což je setkávání doktorů a různých odoborníků, mediků i laiků v Café restaurant Fontána v Olomouci.

Melodie týdne - tisíc slov ticha

19. března 2016 v 15:39 | Mitsuki
Dnešní melodie pochází se seriálu Knick: doktoři bez hranic. Tomuto seriálu bych chtěla někdy věnovat určitě víc než těchto pár řádků o jeho hudbě. Ale je to tak zvláštní slyšet nějakou melodii a přitom si asociovat ticho...ticho, pád, těžkou pravdu, útěchu, soucit...Melodie zní ve scéně, kdy zdravotní sestra učí chirurga, kterému právě zemřela žena při operaci placenta praevia (placenta roste v nejnižší části dělohy a zakrývá část nebo celý otvor pochvy) jezdit na jejím kole. "And you chose blue", říká doktor Thackery.

Ze srdce

12. března 2016 v 15:25 | Mitsuki |  Básničky
Před nějakým časem jsem se pozastavila nad citátem: Naše srdce rozkvete, když se setká s láskou. Možná je to pravda. Nic z vašeho života se sice zásadně nezmění, slunce jako každý den vyjde na oblohu a pak zase zapadne. Ale něco je jinak. Úvahy o tom, co je láska, úplně vypustím, na to má každý svůj názor. Jediný, co vím, je, že chci poznávat, chci budovat, chci být opora, chci být sama sebou bez odsouzení. Chci dávat víc lásky a štěstí kolem sebe, když sama tolik dostávám. Tak dávejte vše Ze srdce, protože i to vaše pro něco kvete ;-)

Komedie života - závislák na facebooku

12. března 2016 v 0:22 | Mitsuki |  Úvahy
No je to děs. Ani si to neuvědomuju, ale stávám se jakýmsi podivným tvorem, který pořád hledí do mobilu nebo do počítače na bílomodorou příšernost, která se jmenuje facebook. Jak kdybyste ji neznali, hahaha. Doteď jsem to pořádně nevnímala, ale pak si uvědomíte, že sedíte na přednášce a fejsbukujete, že přijdete dom a se zapnutím počítače otevíráte facebook, že když se dostanete k internetu, tak jako první míříte na facebook. Věřím, že jsou na tom lidi ještě hůř než já. Ale mně už je pěkně nepříjemné to, co teď dělám. Jedna věc je prorolit zeď, prohodit pár slov s přáteli. Druhá věc, pro mě už patologická a kontraproduktivní, je, když mám fb celou dobu přihlášený, povídám si s přáteli na bytě osobně a ještě odepisuju online, nezvládám svoje povinnosti a plány, protože ta hrůznost je pořád se mnou!

Kam dál